Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovor s Jirkou Rejtharem

5. 1. 2013

Jiří Rejthar hrál ve Viktorii s Daridou

Fotbalista Slavoje Koloveč Jiří Rejthar.

Fotbalista Slavoje Koloveč Jiří Rejthar. Autor: Deník/ Václav Tauer

 

Koloveč /ROZHOVOR/ – Slavoj Koloveč, to nejsou jen bratři Doškové, Šperl, Milota, Vlček či Baxa. Vedle těchto person hájí jeho dres i několik odchovanců, na které se jednou budou v Kolovči spoléhat. K takovým hráčům patří Jiří Rejthar ze Srbic, jedenadvacetiletý talent s hodně zajímavou fotbalovou minulostí...

 

Máte nějaký předzápasový rituál a jste pověrčivý? Co když vám při cestě na zápas přeběhne přes cestu černá kočka?
„Rituál, který bych musel před zápasem dodržovat, nemám, ale řekl bych, že celkem pověrčivý jsem. Černým kočkám se snažím vyhýbat, ale když není jiná cesta, tak mám postup, který by mě měl ochránit, ale ten si nechám pro sebe."

Vedete si statistiky? Zajímalo by mě, kolik gólů jste nastřílel a kolik červených karet jste dostal?
„Když jsem byl v žácích a v dorostu, statistiky jsem si vedl, ale teď už mě to nebaví, protože stejně nedávám moc gólů. Odhadem jsem od minižáků už nějakých dvě stě gólů nastřílel. Ale vím jistě, že jsem nikdy nedostal červenou kartu. Zatím."

Jenom pro připomenutí, kde všude jste hrál v minulosti a jak vzpomínáte na působení ve Staňkově? Sledujete ještě jeho výsledky?
„Začínal jsem od žáčků v Kolovči pod panem Křížem, který mě vlastně naučil hrát fotbal, pak jsem v patnácti odešel hrát žákovskou a následně dorosteneckou divizi do Klatov. V osmnácti jsem pak přestoupil do Viktorky Plzeň, kde jsem si zahrál dorosteneckou ligu, ale po půl roce jsem tam kvůli studiu skončil a vrátil se zpět do Kolovče. Tady jsem hrál rok krajský přebor, ale nesouhlasil jsem s jistými věcmi v klubu, a tak jsem začal hrát pouze za ´béčko´ a současně jsem byl na střídavý start ve Staňkově. Na to působení vzpomínám moc rád, ve Staňkově hrají skvělí kluci a trenér Kucharič je také výborný. Jejich výsledky pořád sleduji a doufám, že letos konečně postoupí."

Co bylo po vašem návratu do Kolovče zapotřebí k tomu, abyste se prosadil do základu vedle takových hráčů, jako jsou bratři Doškové, Baxa, Milota, Šperl či Vlček?
„Začal jsem s ´áčkem´ v létě trénovat znovu asi po třech letech, snažil jsem se chodit na většinu tréninků a v přípravě se mi docela dařilo. Také v týmu nebylo tolik hráčů jako předešlé sezony, takže to nakonec nebylo tak složité. Samozřejmě tak kvalitní spoluhráči vám pomohou k lepším výkonům."

Který z vašich bývalých či současných spoluhráčů měl na vás největší vliv?
„Tak tady bych také zmínil asi několik jmen. V Klatovech jsme na tréninku trávili spoustu času s Martinem Jandou a Tomášem Györgym, na to moc rád vzpomínám. Pak to byl určitě Tonda Presl, který teď hraje v Karviné druhou ligu. A samozřejmě bych měl asi zmínit Vláďu Daridu, se kterým jsem hrál ve Viktorce. A s bratry Došky je také docela fajn si zahrát ." (smích)

Patříte k těm odchovancům Slavoje, o kterých trenéři Kamarýt a nyní Hirschl při pozápasovém hodnocení obvykle hovořili pochvalně. Jen pro zajímavost, jak jste na tom s účastí na trénincích?
„Je to hezké, když vás trenér pochválí, takže se to snažím oplácet tím, že chodím na tréninky. Ale bohužel, když jsem celý týden v Praze, stíhám sotva jeden. Vzpomínám si ale, že v žácích a v dorostu jsem většinou nevynechal za sezonu snad ani jeden."
Dokážete si představit, že třeba za rok, za dva se bude Koloveč místo Vlčka či Baxy spoléhat na Rejthara, Gabriela nebo Kadlece?
„To je dost složitá otázka. Je možné, že na nás Koloveč bude spoléhat, ale je také možné, že už to nebude v krajském přeboru." (smích)

Pojďme k soutěži. Jak těžké bylo pro hráče nastupovat ke každému zápasu z pozice favorita?
„Já osobně jsem v tom neviděl žádný problém, spíš naopak. Soupeři z nás měli respekt a na druhou stranu jsme my věděli, že se nemusíme nikoho bát."

Co se stalo v Příkosicích, kde jste jedinkrát za celý podzim klopýtli?
„V Příkosicích se toho sešlo více. Trenér udělal několik změn v sestavě, které nám podle mě příliš nevyhovovaly, pak přišly dvě individuální chyby a bylo to v poločase 2:0. Druhou půli jsme hráli sice na jednu bránu, dokonce jsme snížili, ale pak jsme z brejku dostali třetí gól a bylo rozhodnuto."

Největšími konkurenty Slavoje v boji o čelo tabulky jsou Klatovy a Horažďovice. Který z těchto soupeřů byl silnější?
„No protože jsem skoro se všemi kluky v Klatovech hrál a dobře je znám, tak mi nezbývá nic jiného než říct Klatovy. Už se moc těším na první jarní zápas..."

Oba zmíněné pronásledovatele máte na jaře venku. Zkuste napovědět, jak zlomíte neuvěřitelnou sérii skoro čtyřiceti domácích výher Horažďovic?
„Myslím, že pokud tým zůstane v zimě pohromadě, a všichni budou zdraví, tak nevidím důvod, proč Horažďovice neporazit. Hřiště jsou všude stejná..."

Máte možnost zblízka sledovat Vaška Šperla, který se jen v pěti zápasech z patnácti nezapsal do střelecké listiny. Jinak dal za zápas jeden, dva i tři góly, celkem jich bylo třináct. Je na něm před zápasem nějak poznat, že dneska bude ´střelecký den´?
„Venca je skvělý střelec, levačkou se většinou nemýlí. Letos dal dokonce i gól hlavou, což je u něj hodně zajímavé. Taky se několikrát snažil přelomit břevno, takže těch gólů mohlo být ještě mnohem víc... Doufám, že přes zimu potrénuje a na jaře to bude ještě lepší." (smích)

Vám osobně se střelecky dařilo v Holýšově, pak hned s Vejprnicemi. Cítil jste se v říjnu ve vrcholné formě nebo jste byl spokojen i v jiných zápasech?
„Já bych řekl, že se mi střelecky všeobecně moc nedaří. Asi ve třech zápasech mně to tam sice spadlo, ale jinak jsem skoro v každém zápase nějakou šanci zahodil. Ale jinak jsem se cítil celý podzim docela dobře a za pár zápasů bych se možná i pochválil." (smích)

Soutěž nabídla několik derby. Odpovídá podle vás umístění Holýšova, H. Týna a Domažlic v tabulce výkonům, které proti Kolovči podaly?
„Je super, že se v kraji sešlo tolik týmů z Domažlicka, pro diváky i hráče je to mnohem atraktivnější. Domažlice se podle mých předpokladů postupně zvedají a určitě patří k tomu lepšímu v kraji. Zato Holýšov a H. Týn budou mít asi sestupové starosti, i když H. Týn nehraje vůbec špatný fotbal a mohl by na jaře ostatní týmy ještě potrápit."

Petr Vlček po podzimu oznámil konec sportovní kariéry. Kde podle vás bude chybět víc, na hřišti nebo v kabině?
„To je velká škoda, myslel jsem, že by mohl alespoň dokončit sezonu. Bude chybět všude. Je to skvělý parťák v kabině, kde nezkazí žádnou srandu, a o jeho kvalitách na hřišti, hlavně ve zkušenosti a organizaci, není třeba diskutovat."

Jaké plány, co se týče fotbalu, máte do budoucna? Nezlákala by vás nabídka z klubu hrajícího vyšší soutěž, než je krajský přebor?
„Tak fotbalové plány nemám asi už žádné. A co se týká té nabídky, tak snad jedině ze Španělska nebo z Premier League!"

Vizitka Jiřího Rejthara:

Narodil se 26. srpna 1991 ve Stodě, je mu 21 let. Bydlí v Srbicích, během školního roku spíše v Praze, kde studuje 3. ročník 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Měří 178 cm a váží 78 kg. Kope pravou nohou. Upřednostňuje posty, kde nemusí moc bránit, v Kolovči nastupuje většinou na pravé straně zálohy, ale hrával často i v útoku. Na dresu nosí většinou číslo 7, 8 nebo 10. Oblíbených jídel má několik, třeba svíčkovou od maminky a nebo rýžový nákyp od babičky. K pití nejraději ovocný džus a pivo. K dalším zálibám patří různé sporty, např. volejbal nebo tenis, pak samozřejmě studium a také příroda, hlavně ornitologie.

Autor: Václav Tauer

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA